ORANGERIE

Orangerie je druh uzavřené, zejména zámecké stavby s velkými okny a vytápěním, která slouží k přezimování choulostivých dřevin v malých nádržích a květináčích. Jak název napovídá, byla původně určena především k pěstování citrusů. Využití nachází i pro další subtropické rostliny a jejich rozmnožování, tedy k účelům, pro které se později začaly stavět skleníky. Je prvek zahradní architektury používaný v sadovnické tvorbě. Stavba má svůj původ v Itálii v době renesance, kdy se dostala do módy a byla nazývána limonaia.

Typická barokní orangerie bývá přízemní podlouhlá budova na jižní straně opatřená velkými prosklenými okny nebo arkádami. Těmi v chladnějších měsících přihřívalo prostor nízké slunce, zatímco před silným letním sluncem v poledních hodinách byl prostor chráněn. V zimních měsících se prostor přitápěl.

Předpokladem pro vznik orangerií byl technický rozvoj výroby čirého skla, který umožnil například v renesanční Itálii začít zasklívat arkády. Orangerie vznikaly při šlechtických sídlech, postupně se pak šířily i na pozemky různých institucí, jako botanických společností, škol či ústavů. V 19. století, když to technický rozvoj umožnil, byly orangerie nahrazeny levnějšími a univerzálnějšími skleníky.

Zákres původní orangerie ve Zdounkách byl nalezen pouze na historických mapách, vzhled originálu se nedochoval. V souladu se závazným stanoviskem památkové péče byla postavena replika barokní orangerie/skladu, která je přirozeně zakomponována mezi okolní památkové stavby.