kontribuční barokní sýpka

Kontribuční (kontribučenské) sýpky byly stavěny za vlády císaře Josefa II.  V sýpkách se shromažďovaly společné zásoby obilí (kontribuce) od všech poddaných pro léta neúrody.

Sýpky (špejchary – z něm. Speicher) byly zpravidla samostatně stojící budovy, aby byly ochráněny před nebezpečím ohně. V nich bylo zrní uskladněno v asi 1 m vysoké vrstvě na podlahách. Sýpky byly nejdůležitějšími stavbami rozsáhlejších hospodářství, a mnohdy byly budovány jako stavby, které dodnes tvoří dominanty mnoha obcí.

To platí o zámecké barokní (kontribuční) sýpce ve Zdounkách, která byla založena pravděpodobně jezuity v první polovině 18.st., tedy podstatně dříve, než císař Josef II. vydal svým patentem z roku 1788 nařízení o zřizení „obecních“ sýpek (kontribučenské sýpky) všude. Podle ustanovení musel poddaný skládat jednu třetinu svého výsevku po tři roky po sobě, aby byl zajištěn pro případ nouze.

Systém kontribučních sýpek (jako obilních záložen) byl zrušen k roku 1864. Ke zrušení přispěl rozvoj železniční dopravy, kterou bylo najednou možné rychle přepravovat větší množství obilí.

Budovy někdejších kontribučních sýpek pak sloužily k uskladnění obilí z polností panských dvorů.

V budoucnu bude budova upravena na pořádání větších společenských akcí pro 150 – 300 účastníků, včetně  kvalitního sociální zázemí.